A přece se točí! Důkaz otáčení Země pomocí fotoaparátu

Fotografický důkaz otáčení se Země.

Jak známo, jsou všechny hvězdářské dalekohledy opatřeny přesným hodinovým strojem, jenž natáčí dalekohled stejnoměrně s pohybem hvězd, totiž tak, že se teleskop otočí za hodinu směrem tohoto pohybu právě o 1/24 plného kruhu, tedy o 15°.

Hodinový stroj u hvězdářských dalekohledů jest arci sestaven poněkud důkladněji než u hodin obyčejných, ježto by jednoduchý stroj nepůsobil chod tichý a a stejnoměrný; tomu dopomáhají často setrvačníky a regulatory, které zadržují zrychlení a při uvolnění chodu opět povolují.

Otáčením dalekohledu se dosahuje, že se určitá hvězda nalézá stále v jeho zorném poli, takže připojíme-li k dalekohledu fotografický přístroj, objeví se na citlivé desce obrazy hvězd jakožto body.

Kdybychom však hodinový stroj zastavili a nechali citlivou desku delší dobu exponovánu, objeví se na ní obloučky odpovídající té které hvězdě, jež se právě nacházela v zorném poli dalekohledu. Tyto čáry jsou tím slabší, čím větší jest ohnisková dálka dalekohledu; stávají se však nejsilnějšími a nejjasnějšími, užijem-li fotografického objektivu o krátké dálce ohniska (f : 3), který upevníme na obyčejný fotografický přístroj.

Chcem-li tak získat fotografie drah hvězd velice malých (až do 16. velikosti), nutno arciť užit desek neobyčejně citlivých, které třeba vložit do kassetty a později vyvolávat při naprosté tmě, tedy bez červené lampy.

Obrazy pohybu hvězd obdržené tímto způsobem jsou velice zajímavé. Fotografujem-li takto na příklad okolí pólu, objeví se nám dráhy hvězd tak zvaných obtočnových jakožto kruhové oblouky, v jichž středu je pól zemské rotace.

Rovněž lze tímto způsobem seznat, že polárka neleží přesně v tomto pólu; jest jak známo od něj nyní vzdálena o 1¼°. Pravou polarní hvězdou je zcela nepatrná hvězdička neviditelná pouhým okem.

Polárka následkem toho nestojí rovněž klidně, takže na fotografické desce zanechá stopu své dráhy v podobě obloučku, a při 12hodinné exposici polokruhu. Mimo to se nám objeví nikoli jakožto hvězda jednoduchá, nýbrž jako dvojhvězda, podobně jako některé hvězdy souhvězdí „Velký vůz“.

Fotografujem-li hvězdné krajiny od pólu vzdálenější, stávají se stopy hvězd na fotografické desce stále méně zakřivenými, až se konečně hvězdy na nebeském rovníku objeví jako přímky.

Tyto fotografie nám podávají očividný důkaz otáčení se Země. Mimo to lze na čarách zanechaných hvězdami na deskách mnohem lépe měřit a porovnávat jejich velikost než na fotografiích, kde se jeví jako pouhé body.

Jmenovitě jsou fotografie takové způsobilejší pro studium t. zv. hvězd měnivých, to jest oněch, které svoji velikost a světlost stále periodicky mění.

Fotografické snímky hvězd nám podávají obraz jejich jasnosti chemické, která je rozdílná od jasnosti optické. Ba možno fotografovat a zjistit i existenci hvězd, které pro oko člověka nejsou a snad nikdy nebudou viditelnými, poněvač vysílají pouze paprsky chemické, které sice účinkují na fotografickou desku, ale oku jsou neviditelné.

Nutno uznat, že tato methoda fotografování hvězd bez sledování jich pohybu hodinovým strojem má značnou cenu pro astronomii zvláště pro své lehké provedení, jež je přístupné každému laiku.