Vesmír: kolik je v něm hvězd a kde jsou hranice vesmíru

Poslední čtvrt měsíční.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nekonečnost vesmíru.

Hledíme-li na hvězdnatou oblohu, pozorujem, že jisté její krajiny jsou mnohem bohatší hvězdami než části jiné.

Mimoděk nám tu přichází na mysl otázka, jaký tvar má asi vesmír, zda je skutečně nekonečný, a jaký as je počet hvězd v něm.

Vidíme, že se měsíc otáčí kol naší země, země kolem slunce, a toto že se opět pohybuje kol nějakého neznámého dosud střediska atd. Na základě zákona, že se všechna nebeská tělesa přitahují, musilo by ovšem pro celý vesmír existovat jisté středisko, které by celou světovou soustavu sluncí udržovalo svojí gravitací. Toto středisko by se mohlo též pohybovat a tu by musil být vesmír alespoň ve směru tohoto pohybu neohraničený.

Kdyby však počet sluncí byl nekonečný, bylo by toto těžiště vesmíru neurčitý bod; Newtonův gravitační zákon by tedy podporoval konečnost vesmíru.

Litrow praví, že kdyby počet hvězd byl nekonečný, musil by každý bod oblohy svítit, ježto by byla celá pokryta hvězdami; tak tomu ovšem není. Tato námitka však postrádá podkladu, ježto hvězdy v ohromných dálkách od nás nejsou již viditelné ani nejsilnějšími dalekohledy, a je tedy zcela možno, že se i na místech, kde vidíme v noci černou oblohu, nalézají hvězdy tak vzdálené, že je ani nevidíme.

Ze zkušenosti sice víme, že čím silnější dalekohled, tím větší počet hvězd jím lze vidět, ale i to platí jen do určité míry.

Avšak v jistých směrech bude »vesmír« jistě ohraničen, čili není na všechny strany, stejně »hluboký«. Zvláštní tvářnost mléčné dráhy není způsobena pouze větší hustotou hvězd, ale i větším jich počtem než mají jiné krajiny vesmíru.

I soudíme z toho, že je vesmír ve směru mléčné dráhy silně protáhlý. Slunce nestojí však, jak by se zdálo, ve středu jejím, nýbrž je postaveno značně excentricky. Z toho se dá též vysvětliti zjev, že je v souhvězdí Střelce hustota hvězd mnohem větší než na protější straně mléčné dráhy.

Ve směru tohoto souhvězdí je krajina úplně bez konce, neboť její základ se nám jeví jako hvězdný prach, který se nedá ani největším teleskopem rozložit ve hvězdy. Možná však, že tento bílý základ oblohy je mlhovina, která již nepropouští paprsky hvězd ležících za ní.

Není však možno, abychom si dovedli představit nekonečnost nebo konečnost vesmíru, a také nikdy naše prostředky nebudou s to dosíci jeho hranic pomocí dalekohledu. Stojíme zde u konce lidského bádání a vstupujeme v říši fantasie.

Máme si představiti tento nekonečný počet hvězd, které všechny jako naše slunce jsou zdroji světla, tepla a práce, jakožto pouště a neobydlené světy? Člověk si raději ve své obraznosti představuje tyto různé končiny vesmíru obydlené bezpočetnými bytostmi žijícími i rozumnými, ačkoli podobné životní podmínky, jaké jsou na naší zemi, sotva naleznem u většiny ostatních těles kosmických.

Příroda však má více prostředků nežli si člověk může pomyslit. Možno, že i jiné vychladlé hvězdy obývají bytosti nám podobné, které si také myslí, že jsou »pány přírody«, a zatím jsou neodlučitelně připoutány k podobné hroudě hmoty, která s nimi v šíleném letu spěje neznámo kam právě tak, jako naše země.