Parní válec na opravu silnic.
Bylo to právě v době nejpilnějších žní, kdy jsme jeli na Světovou výstavu do Paříže. A tu nás všude ve Francii překvapoval nezvyklý zjev, že i veškeré zemědělské povozy jsou výlučně jednospřežné a dvojkolé. Vysoké náklady sklizeného obilí naloženy jsou na dlouhý vůz o dvou kolech, neobyčejně vysokých, a všude připřažen byl jen jediný kůň do vidlicovité oje.
Mimovolně představil jsem sobě, jak by u nás ubohý hospodář pochodil a jaké trýzni by svého tahouna vydal, kdyby chtěl na našich štěrkovaných silnicích podobných povozův užívati. Kůň byl by nucen kráčeti v nesouvislém štěrku a neměl by náležité opory, aby těžký náklad v hlubokých kolejích utáhl. Uhýbání z kolejí bylo by pak vůbec nemožností. Naproti tomu podivovali jsme se všichni tomu, s jakou snadností jediný kůň na francouzských silnicích i v nerovné krajině veliký svůj náklad přemáhal.
Nezbytnou podmínkou, která takovou vozbu teprve vůbec umožňuje, jsou však právě válcované silnice. Na takové silnici, která nemá ani vyježděných kolejí, ani vyvstávajícího nesouvislého štěrku, utáhne kůň snadno dvojnásobné břemeno. A to tím spíše, je-li náklad uložen na dvojkolovém voze o vysokých kolech, jak se to všude ve Francii také při nákladních vozech děje. I tovární a pivovarní vozy jsou vesměs dvojkolé. A jaké to veliké náklady vozí se na nich jediným koněm! Kdekoli pak by byl náklad na jednoho koně přece příliš velikým, připřáhne se druhý kůň, ale nikoli vedle prvního, nýbrž před něj.
Tím, že se užívá vozů dvojkolých o vysokých kolech, zmenšuje se tření povozu na míru nejmenší a usnadňuje se tím vozba tak značně, že pak ovšem na dobré silnici utáhne jediný kůň bez namáhání více, než u nás dva koně při velikém napjetí sil.
Jaká v tom jest národohospodářská výhoda, dovedeme si ovšem snadno vypočítati. Vždyť stačuje pak pro vozbu stejného množství nákladu poloviční počet koní! Pro zemědělce plyne pak v době žní ta veliká výhoda, že svoji sklizeň za poloviční dobu s pole domů odveze, což zejména v nepohodlném počasí znamená také záchranu sklizně před znehodnocením, a tudíž přímý zisk peněžní, nehledíc ani k ušetření vozového a tažného materiálu.
V tom jsme dosud velice pozadu, plýtvajíce stále národním jměním.
Dnes předvádíme zajímavý stroj, jenž slouží k rychlému a dokonalému opravování takových silnic, když byly dlouholetým užíváním opotřebovány a staly se opravy potřebnými.
Na válcovaných silnicích utvoří se náležitým zpracováním souvislá vrstva křemičito-hlinitá, která se zove makadam. Dlouholetým jezděním mění se tato vrstva za 10 až 12 let na prach, tak že pozbývá souvislosti a v dešťové době vytvořuje bláto. A tu musí nastati důkladná oprava, v tom záležející, že se tato rozdrcená vrstva odstraní a novým, souvislým makadamem nahradí. Za tím účelem zkypřuje se silnice motykou na hloubku 4 — 5 cm, štěrk se vybere a proseje se, aby se zbavil drobných částek hlinitých. Po té narovná se štěrk znova na povrchu silnice, přidá se k němu část štěrku nového, načež se povrch silnice obvyklým způsobem uválcuje. Povrch pokryje se na konec hrubým vazným pískem, nejlépe ze země kopaným.
Ruční kypření silnice jest však namáhavá a zdlouhavá práce, a musí se proto veliké množství lidí zaměstnávati, ač má-li práce rychle pokračovati. V Anglii, mateřské to zemi makadamu, jest však lidská práce příliš drahá, a proto zabývá se tam od let již několik závodů výrobou parních strojů ke stavbě i opravě takových silnic. Největší továrny toho druhu jsou: Fowler, Aveling and Porter, Charles Burrell and Sons a j v., které také sestrojují zvláštní válce na kypření povrchu makadamovaných silnic. Ze všech těchto strojů zamlouvá se nám stroj Hosackův, jak jej sestrojuje Burrell. Byl také na výstavě v Maidstonu uznán za nejlepší ze všech strojů súčastněných.
Sestrojením svým je to obyčejný silniční válec, zařízený na rejdování v ostrých zatáčkách. Avšak na zadní nápravě upevněn jest u každého kola trojúhelný železný rámec,, jak to na vyobrazení jest dobře viděti. Na obou jeho koncích zasazeny jsou tři nebo čtyři silné nože z dobré oceli, a to rozměrů tak značných, že se snadno nezlámou. Ozubeným obloukem dá se bud přední nebo zadní řada nožů spustiti na zem, tak že se jimi při jízdě rozdírá silnice do hloubky, jak to právě jest zapotřebí.
Pohyb nožů dá se říditi bud topičem nebo řidičem s jejich místa, nebo rukojetí, kterouž uprostřed lokomobily vidíme.
Práce, kterou tento stroj vykonává, jest velmi přesná a rychlá, tudíž i levná, neboť stojí 1 m jízdy 3 až 5 haléřů, za kteroužto mzdu by to žádná lidská síla provésti nemohla. K obsluze stroje vyžadují se dva lidé, topič a řidič. Pro případ, že by se oboje soustavy nožů do výše zdvihly, slouží pak stroj za obyčejný válec silniční.
témata článku:
Diskuze k článku „Parní výlec a výhody kvalitních silnic“