Jak byly kdysi opravovány poškozené silnice?

rubrika: historické články / architektura a stavebnictví, původně vyšlo: Vynálezy a pokroky 1924, autor neuveden.
Článek z roku 1924 vám přiblíží, jakým způsobem se tehdy ve Francii opravovaly silnice, jaké se používaly materiály i jaké s tím byly spojené finanční náklady.
Následující text pochází z roku 1924

Oprava silnic metodou Colletovou

Udržování a oprava silnic okresních, místních a obecních tvoří značnou položku rozpočtu jednotlivých samosprávných korporací, takže ve Francii, kde síť silnic jest zvláště hustá a představuje kapitál několika desítek miliard franků (cena předválečná), bylo pomýšleno, aby bylo k opravám použito metod pokud možno technicky vyspělých.

Opravy silnic musí býti nyní častější, ježto silnice mají vyhověti zvýšeným požadavkům živého provozu a rychlé jízdy takže udržování jejich vyžaduje mnohem většího nákladu než dříve.

Ve Francii bylo navrhováno, aby postupně byly veškeré silnice stavěny znovu a aby jako materiálu použito zvláště vzdorného kamene, takže silnice jednou opravená nepotřebovala by žádných větších oprav. Takové řešení ideální bylo by proveditelno ovšem jen při několika hlavních cestách, neboť náklad, jehož by bylo k novému vydláždění potřeba, by byl obrovský.

Ve Francii stojí dokonalá oprava 1 km silnice s dlažbou okrouhle 40.000 až 80.000 franků, podle místních poměrů, a nové vybudování, čítaje v to i materiál, lze sotva ceniti méně než na 200.000 až 500.000 franků na kilometr.

Dále je třeba uvážiti, že k novému vybudování silnic o přibližné délce asi 600.000 kilometrů je potřebí množství nového materiálu, který z veřejných prostředků má býti zakoupen, kdežto starý materiál stává se tím nepotřebným. Veřejné prostředky nejsou a nemohou nikde býti tak bohaté, aby bylo možno tak nákladné rekonstrukce provésti. Je samozřejmé, že není možno ihned použiti všude nového vzdornějšího materiálu, tím spíše, že pokrokem techniky bude určitě nalezen během doby materiál nový, lepší, čímž by se nová stavba silniční zase po čase stala méně cennou.

Silnice se časem ovšem opotřebuje, což znamená velikou ztrátu na kapitálu, který silnice představují. Je tedy třeba přihlédnouti k metodě druhé, t. j. opravovati silnice tak rychle jak jen možno, aby byly neustále ve stavu velmi dobrém. Vlivem dopravy ničí se silnice v několikerém směru.

V místech, kde je materiál méně vzdorný, vznikají ssednutím štětu dolíky, které se velmi rychle prohlubují, dále na štětu vyjezdí se snadno koleje, kde materiál půdy se rovněž ssedne. Vada jednou vzniklá se velmi rychle zhoršuje, takže v krátké době stává se silnice nepotřebnou a musí býti znovu důkladně celá opravena, což vyžaduje vždy nemalého nákladu.

Opravy mají býti tedy prováděny ihned a rychle, a kontrola stavu má býti stálá. Nedostatek dělníků zavinuje však, že tohoto způsobu nelze náležitě využiti, ježto práce jest neobyčejně namáhavá a vyžaduje zvláště zapracovaných dělníků. Je tedy potřeba použiti mechanických prostředků a technické výzbroje, která rychlou opravu umožní.

Toho využívá metoda Colletova, která umožňuje rychlou a dobrou opravu včas. Obtížné a namáhavé práce, jako vykopávky, dusání a pod., lze prováděti přístroji, jichž obsluha je snadná a které lze pohodlně s jednoho místa na druhé přenášeti nebo převážeti.

Oprava vyježděného nebo propadlého místa silnice musí se provésti tak, že se nejprve odstraní vrchní materiál z celého vadného místa, půda se vykope na dostatečnou hloubku a do vykopávky se naveze nový materiál téhož druhu, jakým je silnice stavěna ve štětu. Kameny se pak náležitě udusají, aby povrch silnice byl urovnán. Celá práce je jednoduchá; používá se při ní vody a určitého množství písku, což ovšem značně závisí na terénu a povětrnostních poměrech krajiny.

Ruční provádění těchto prací vyžaduje dostatečného počtu dělnictva velmi silného, neboť vykopávání a dusání jsou práce dosti těžké, které mohou prováděti dělníci, zvyklí větší tělesné námaze. Jeden vedoucí dělník, mající k ruce dva nebo tři pomocníky, zajisté neudělá práci dobře a rychle, jak jest hlavní podmínkou, jelikož zde je třeba mimo vlastní opravu postarati se o dovoz materiálu nového a odstranění materiálu z vykopávky, dále provésti případné odvodnění místa, což vše jsou práce nutné, které však prodlužují vlastní opravu, na níž zbývá toliko krátká doba. Stává se pak velmi často, že dělníci spokojí se prostě s navežením kamení do vykopávky a mírným udusáním, takže se hrany kamení velmi brzo povozy rozdrobí, místo opravované znovu se propadá a oprava jest bezúčelnou. Ztrácí se tím čas i materiál a vyplácí se značná částka za práci špatně prováděnou.

Při strojním provádění opravy jest ovšem nutno jednotlivé práce rozděliti dělníkům, kteří se starají jen o přidělenou práci. Nehledě ani k úspoře času, které se dosáhne, jest přehled a kontrola práce mnohem snazší.

V obr. 1. vidíme použití mechanických rýčů, hnaných elektromotory, které jsou montovány na pojezdné dvoukolé káře. Přední dělník ohraničí místo, které nutno opraviti, a dělníci s mechanickými rýči práci provedou. Rýč pracuje rychle, aniž by drtil a odhazoval odstraňovaný materiál. Jelikož používané přístroje nezaujímají mnoho místa, není potřebí uzavříti úplně silnici za opravy ani při větším rozsahu, což v některých případech je zvláště důležito.

Rýč v obr. 2. pracuje mechanicky tak jako pracuje dělník ručně, avšak s rychlostí přibližně dvojnásobnou, a silou, neznající únavy. Nárazu, vykonávanému přístrojem silou 200 kg, nemůže vzdorovati ani štět z nejtvrdšího kamene.

Jakmile jest vrchní vadná vrstva odstraněna a místo do vhodné hloubky vybráno, naváží se nový kamenitý materiál ručními vozíky (obr. 3.), což není práce příliš namáhavá. Na opravu má býti volen přibližně týž materiál, z jakého je zhotoven štět silnice.

Materiál, volně navrstvený do vybraných míst, musí býti pevně udusán, což se provádí strojem dusacím rovněž systému Colletova (obr. 4.). Dusací stroj jest hnán elektromotorem, uloženým na dvojkolce, a dělník nekoná jiné práce, než že vede stroj. Náraz a rychlost práce jest arcif několikanásobná oproti práci ruční. Nerovnosti, které vždy vznikají při dusání ručním, mohou býti snadno odstraněny dusáním sousední půdy okolo místa opravovaného, takže povrch silnice jest pravidelně urovnán právě tak jako po několikanásobném válcování.

Veškeré popsané přístroje hnány jsou elektricky a proud dodáván je z centrálního vozu, který má naftový motor, jímž se pohání generátor. Proud elektrický rozvádí se z vozu podél silnice dobře isolovanými kabely, které se provisorně zavěsí na isolátorech na dvojitých řebřících, jež lze kdekoliv postaviti.

Konstruktér rozhodl se pro pohon elektrický proto, že lze snadno dodávati i na větší vzdálenost energii, a dále proto, že vozíky dusací a rýpací jsou ve velké míře neodvislé pohybově od zdroje energie, s nímž jsou spojeny toliko ohebným kabelem.

Metodou Colletovou lze provésti opravu velmi dobře a hlavně rychle. Tím prodlužuje se značně trvání silnice a odsunuje se doba, kdy by bylo nutno přikročiti k nové přestavbě, která by stála příliš velký náklad. Důkladná oprava silnice metodou Colletovou doporučuje se, když silnice má býti dehtována. Samo dehtování lze velmi dobře provésti právě tak, jako dehtované vydláždění, t. zv. tarmakadamování (silniční stavba, kde větší kusy kamene a štěrku jsou dusány v dehtu a pak uváleny těžkými silničními válci).

Francouzská správa silnic a mostů přikročila na základě metody Colletovy ke zkušebním opravám silnic a cest zvláště v okresech, kde jsou silnice s velmi čilou dopravou. Tyto pokusy vedly vesměs k výsledkům velmi příznivým, takže na př. oprava silnice do Bellevue byla provedena způsobem Colletovým. Tato silnice jest příliš namáhána automobily, které jezdí jednak do automobilové výstavy, a dále povozy, které odvážejí své baterie akumulátorové k nabití. Mimoto silnice není na tak značné zatížení vůbec stavěna.

Výsledek opravy, která trvala velmi krátkou dobu, byl plně uspokojující a bylo dosaženo žádané trvanlivosti povrchu silnice, nutné pro čilý provoz automobilový. Jelikož se metoda Colletova mimo svoji snadnost a dokonalost vyznačuje hlavně rychlostí, což v mnoha případech jest rozhodující, je velmi dobře způsobilá, aby jí bylo použito ve všech větších okresech, kde oprava silnic musí býti prováděna pravidelně.


Původní zdroj historického článku:
Vynálezy a pokroky 1924, autor neuveden.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
22. listopadu 2011


Diskuze k článku „Jak byly kdysi opravovány poškozené silnice?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.