Dynamit.
Výbušnou součástí dynamitu je nitroglycerin, jejž r. 1847 vynalezl italský professor Sobiero; výbušnou sloučeninu získal tím, že do směsi kyseliny sírové a dusičné naléval glycerin a směs ochlazoval.
Praktickému užití však přispůsobil třaskavinu tu Švéd Nobel r. 1863; v letech následujících se užívalo nitroglycerínu hlavně na práce v dolech, ale strašlivé výbuchy, které se brzy nato udály v Hamburce, Stockholmu a Sydney, velmi nitroglycerin kompromitovaly, zvláště když výbuchem, který se přihodil r. 1866 v americkém městě Aspinwall-u, zahynulo šedesát lidí a způsobeno 5 mill. Fr. škody.
Po těchto neštěstích zakázaly některé vlády užívání nitroglycerínu, a zdálo se, že bude nutno od praktického jeho užívání úplně upustit.
Na „štěstí“ ho ale zachránila náhoda. Roku 1867 přenášel v továrně Nobelově dělník nádobu s nitroglycerinem; nádoba se rozbila, obsah vytekl do písku a slepil jej.
Bystrý řiditel závodu využitkoval této okolnosti a shledal, že výbušná látka smíchaná s pískem neztratila výbušné vlastnosti, že však s ní lze bezpečněji zacházet. Tak vynalezen dynamit, který v této podobě později zdokonalili Mawbroy, Fauchera j.
poznámka Redakce: zajímá vás, jak se dynamit vyrábí?
témata článku:
Diskuze k článku „Objevil dynamit Alfred Nobel? Ne, byl to někdo jiný!“