Překvapivý rozkaz ruského cara: konec vyhnanství na Sibiř!

Polední odpočinek polských vypovězenců na Sibiři.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Polední odpočinek polských vypovězenců na Sibiři.

»Odsouzen k doživotnímu vyhnanství na Sibiři,« kolikráte zazněla českému čtenáři z ruských románů a zpráv o přelíčení se zločinci všeho druhu strašná slova ta!

Na Rusi totiž trest smrti následuje zločinu toliko v několika případech, hlavně při velezradě a vražedném útoku na osobu panovníkovu. Všecky ostatní zločiny trestají se nucenou deportací na Sibiř; podle míry zločinu vyměřen jest i čas deportace i místo pobytu vězňova. Čím dále od vlasti, dále na východ, tím horší trest. Nejhorší trest jest odsouzení do sibiřských dolů měděných, což rovná se ponenáhlému umírání.

Co však bylo dosud opravdovou skvrnou veřejného a právního života na Rusi, bylo to, že odsouzení a odvezení na Sibiř dálo se i pouhou cestou administrativní, to jest bez předběžného soudu a bez prokázaného soudně zločinu vypovězencova. Stačil pouhý rozkaz policejní...

Nejvíce toho zakusili Poláci a zvláště po nezdařeném svém povstání roku 1863 Tehdá celé rodiny polské byly na Sibiř deportovány a hynuly tam daleko, navždy vzdáleni od vlasti své... Obraz náš od polského malíře Jacka Malczewského předvádí nám polední odpočinek polských vypovězenců v Sibiři. Skupina ubožáků mužů i žen, a palná hlava jednou myšlénkou, srdce jediným bolestným tepem, a ústa jediným temným ševelem úpí, šílí, šepotají: »Ojczyzna moja!«

Leč z lidumilnosti nynějšího caře ruského Mikuláše II. konečně došlo i na zastaralou nespravedlivou instituci tuto. Nedávné nařízení jeho radostně překvapilo celý vzdělaný svět a především ovšem veškeru Rus.

Vypovídání na Sibiř má býti navždy úplně odstraněno — takže strašná ona »Sibiř« se svými vězni, jak ji líčí geniální Dostojevský ve svých »Zápiskách z mrtvého domu« (český překlad v »Ruské knihovně«), náležeti bude již jen minulosti jako hrůzyplná, ale neskutečná legenda.