Liebigův masový výtažek, kdysi nepostradatelná pomůcka většiny hospodyněk

Kuchyně.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jak vznikl Liebigův masový výtažek.

O tom vypravuje se následující: Liebig často uváděl příklady, jak vynálezy světového významu dlouhé a usilovné práce vyžadovaly a pak náhle, neočekávaně se vynálezci podařily. Takovou historii má i Liebigův masový výtažek (extrakt).

Konány byly sice již na začátku minulého století pokusy se zavařováním masa na nejmenší objem za účelem docílení snadno zažitelného a malý objem zaujímajícího pokrmu. Ale tím zabývaly se jen lékárníci a nedošel extrakt většího rozšíření.

Tu v letech padesátých roznemohla se nejstarší dcera Liebigova tyfem a když se z nemoci zotavovalo, nebylo lze ji správně vyživovati. Starostlivý otec zabýval se pokusy nejrůznější přípravou masa, z něhož odstraňoval tuk a všecky nesnadno zažitelné součástky a ponecháno v něm jen to, co se k výživě nejlépe hodí.

Jednoho dne, když přítel Liebiga navštívil řekl mu tento, že zdá se mu, že došel svého cíle a dal příteli ochutnati hnědou omáčku, jež asi tak chutnala jako nynější extrakt masový, ve vodě rozpuštěný. Tak zůstala věc několik roků, toliko ve dvorní lékárně byl pro výživu dětí, nemocných a slabých lidí extrakt na zakázku připravován.

Jednoho dne dostavil se k Liebigovi cizí pán osmáhlé tváře, jenž se jmenoval Gilbert. Vypravoval o své vlasti jihoamerické Uraquai, o její ohromném bohatství dobytka, jež tam toliko pro kůži se chovají a maso zůstává nepoužito. Zvláště zajímavé bylo vypravování, jak tam polní hospodářství s chovem dobytka souvisí.

Majitel ohromného pozemku vysází jej kukuřicí, do níž pak poznenáhla vhánějí se tisícihlavá stáda hovězího dobytka, jenž všecko sežere a než se stádo na konec kukuřičného pole dožene, vzroste dobytek náramně, načež se zabíjí a jeho kůže posílá se do Evropy. „No, a co s masem?“ ptá se Liebigův přítel. „Nelze jej všeckno snísti a tak většina zůstane ležet na pospas divoké zvěře,“ zněla odpověď. Liebig, jehož oko při vypravování cizozemce přímo zářilo, zvolal náhle: „Heureka“ (již to mám).

Všickni přítomní naň s udivením hleděli, ale Liebig více ani slova nepromluvil. Po několika letech navštívil přítel Liebiga opět v jeho pracovně. Beze slova vyndal Liebig z přístěnku porcelánový kelímek: „Pamatujete se ještě na onen večer, kdy jsme s cizozemcem seděli při čaji? Ano? Tak se podívejte, v takových kelímcích nachází se nyní maso, jež se druhdy v Americe jako bezcenné povalovalo.“

Byla to první zásilka továrny na masový extrakt, zřízené ve Fray Bentos. Továrna ta trvá dosud, jest to závod ohromný, v němž denně na sta kusů dobytka se poráží a kostmi jeho topí se pod pánvemi, kde se výtažek masový zahusťuje. Popel z kostí pak přichází do Evropy, kde dělá se z něho superfosfát.