Malostranské obrázky: na Kampě
Mé zamilované Zákampí zas zlákalo mne do svých tišin. V bohatém zeleném rámci vyniká obraz starožitného kvartýru zdvojeným půvabem.
To jsou téměř nedostupné části pražského aristokratického města. Všude plno tabulek s přísnými zákazy vstupu. Než kdo se nebojí a směle vkročí, již má odměnu v obraze řídké krásy!
"Poslední bašty malostranské nad Čertovkou" čtete. Není-liž stafáž přímo norimberská?
Zrovna jak někde nad Běhanicí či Pegnicí — jak Bavoři staroslovanské jméno říčky přeložili. — nízké hradby se střílnami, výpadní branky, strážní domky s šindelovým krytem. A což ten bývalý, pošmurný mlýn, kdys v renesanci zbudovaný? To vše ukryto v zelinářské zahradě vojenské zbrojnice.
Čertovka bude ještě dlouho útulkem poesie vypuzené ze Staré Prahy! Tam šumá staleté stromoví, vlnky šeptají tiše a motýl poletuje nerušeně. Nic neruší ticho, jen rybka když vymrskne se nad třpytnou hladinu.
Čím blíže k mostu, scenerie stává se monumentálnější. Tu klene se již přesměle gigantický oblouk gotické velestavby. Jeho vznešenosti vše jak by podřizovalo se! Čertovka vine se bázlivě a domky sotva štíty pozvédají k výši zábradlí. Avšak tato klenba majestátní jakby rozpínala ochranná ramena svá nad sídlem chudoby. Při pohledu na ni mám stejný dojem, jako když nahoře na velké zvonici kathedrály rozhoupá se nej starší kovový mluvčí a sonórním hlasem svým uchvacuje duši.
To je nejkrasší partie z Čertovky. Skoro neznámá a z těch nemnoha, již sem vkročí, jedva dvěma, třemi oceňována!
témata článku:
Diskuze k článku „Jak kdysi vypadala pražská Kampa a Čertovka“