Stoleté návody na dokonalé patinování dřeva

Uměle staré dřevo.

Již odedávna se užívá různých způsobů, aby se dodalo novému dřevu onoho tmavého odstínu dřeva starého, jehož vykladači a intarsisté tak krásně využívají.

Tyto způsoby, výlučně jen zkusné, sestávaly z ponoření dřeva do směsi bahna, hlíny a hnoje, což mělo za následek pozvolný vývoj ammoniaku. Získané zabarvení se zdálo výsledkem zvláště impregnace barevných tekutin, začasté také počátku hniloby dřeva, a upomínalo spíše na vzhled dřeva dlouho potopeného, než dřeva dlouho vystaveného vzduchu a světlu.

Nejkrásnější přirozeně patinování dřeva je možno pozorovat na alpských chatách postavených v jisté výši, v čisté atmosféře bohaté ultrafialovými paprsky. Bylo shledáno, že tytéž výsledky přirovnatelné přirozenému zestárnutí dřeva dávají ty způsoby, které využitkují účinky plynů.

Na základě četných pozorování byl vynalezen nový jednoduchý způsob. Kusy dřeva jsou umístěny do jam hlubokých as 50 cm o dnu propustném, a pak pokryty směsí hlíny a písku. Obé musí být čisté a pokud možno stejného zrna.

Není-li čisté hlíny a písku, je možno užiti roztlučené a proseté škváry. Hlavní podmínkou je, aby vrstva byla snadno prostupná vzduchu i vodě, a aby nezadržovala mnoho vody, jíž nutno připravené jámy často polévat.

Střídání zalévání a odvodňování vyvolávají velkou cirkulaci vzduchu, jíž je dřevo přímo neb nepřímo podrobeno oxydaci. Zkušenost učí, že ještě lepších výsledků bylo obdrženo, přimíšeno-li do země as 2% vápnodusíku neb amoniakálně soli a nehašeného vápna. Je dobře pokryt povrch děr jemným pískem neb pytlovinou, aby se zabránilo vybavování čpavku na povrchu.

Dřevo se barví tak v celé síle a dosti rychle. Dub, pak buk, olše a bříza se patinují nejsnáze a nej krásněji. Dobře se také procedura daří s modřínem, americkou jedlí a smrkem obyčejným.