Předvídal T.G.M. budoucí problémy s Německem?

Poměr k Němcům

Pokud předně běží o Němce v našich zemích, je náš program znám dávno ; území obývané Němci je území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej drželi, my jej budujeme znovu; přál bych si, aby naši Němci při tom pracovali s námi — to by byla lepší politika, než jejich pochybné úsilí nynější.

Pochopuji ovšem a počítám s tím, že jsou v těžké situaci; přiznávali, bohužel, pangermánský výbojný program protičeský příliš ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními zdánlivými úspěchy; naši Němci stali se obětí falešného, prolhaného rakušáctví a krátkozrakých Habsburků. Je psychologicky pochopitelno, že teď nemile nesou, že se tak osudně zklamali a že jsme měli a máme pravdu my.

Opakuju: My jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi.

My nechceme a nemůžeme obětovati naše značné menšiny české v t. zv. německém území. My jsme také přesvědčeni, že hospodářský prospěch odkazuje naše německé krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správně. Ať si vzpomenou, že roku 1861 spolu s námi žádali císaře, aby se dal korunovati na českého krále. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli.

Přiznávám se, nám je těžko zapomenouti, že naši Němci a Němci v Rakousku vůbec přijímali nelidské ukrutnosti rakouské a maďarské soldatesky bez protestu, nám je těžko zapomenouti, že naši Němci dávali nejzuřivější kontingent pangermanismu. Ale přes to je přijmeme rádi, jestli se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemůže zazlívati, budeme-li po tolika trpkých zkušenostech opatrní, ale ujišťuji, že minority v našem státě budou požívati úplných národních práv a občanské rovnoprávnosti.

Americká republika podjala se raději občanské války, než aby připustila secesi svého Jihu. My nikdy nepřipustíme secesi našeho smíšeného Severu. Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostředek pro rozřešení národnostní otázky. Přímočaré rozdělení pro velikou a zvláštní smíšenost není možné a problém není pouze národnostní, nýbrž také a do značné míry sociální.

Náš poměr k Německému Rakousku je dán nejen výsledkem války, nýbrž celým naším národním programem. My přece jsme se spojili s Rakouskem a Uhrami a vytvořili jsme Rakousko.

My jsme byli perlou Rakouska.

Dokázali jsme takto, že bychom s Němci mohli míti přátelské soužití. Ale Habsburkové se nám zle odměňovali.

Nemohu vzpomínat celého našeho boje proti Rakousku. Válka dokázala, že politika jednostranná Německa a Maďarska musila ztroskotat a ztroskotala. Neodvratně a navždy. Dualism dovršil habsburskou neschopnost a falešnost. Byl to komplot namířený proti nám v prvé řadě. Rakousko a Uhersko staly se zjevnou organisací násilí, násilí menšiny nad většinou.

Evropa před válkou si toho nevšímala, ale válkou byla poučena o pravém stavu věci a zejména prokoukli ve Francii, Anglii a Spojených státech tu úžasnou faleš rakousko-maďarské politiky, jevící se v četných pokusech oklamati spojence. Propaganda habsburská a maďarská byla naším vydatným pomocníkem.

Ostatně i Němci v říši zkusili Habsburky na vlastním těle. Německo zachránilo Rakousko-Uhersko dvakráte proti Rusům a proti Italům, ale na konec Vídeň svého spasitele zradila. Ovšem nemravnost berlínské politiky spočívala právě v tom, že se tak úzce spojili s lidmi, jimiž ve svém nitru opovrhovali, a Berlín, třebaže Vídeň vedl, vlivu Vídně podléhal dosti často a neblaze.

Není mým úkolem dávat rakouským Němcům rady. Je přirozeno, že spojení našich zemí s Rakouskem zanechalo mnohé, zejména hospodářské vztahy. Jestli rakouští Němci zanechají své panovačnosti, jestli zanechají pangermánských plánů, jestli k nám budou loyálními a nebudou se míchat do našich záležitostí — pak by byly slušné sousední styky možny a Rakousko by bylo s to, aby si zachovalo samostatnost. — Myslím, že zejména obtížný problém Vídně dal by se takto rozřešit nejvhodněji pro Němce samy. Při tom nás ovšem vedou ohledy na naši velkou minoritu ve Vídni.

Náš poměr k Němcům upravíme podle toho, jakou oni zahájí politiku.

Zachováme se korektně; přejeme si, aby porážka pruského agresivního militarismu byla vítězstvím německého lidu, aby si německý lid zvykl uskromniti se na vlastní národní síly, aby zanechal své výbojné politiky a věnoval své velké síly a schopnosti mezinárodní organisaci národů a člověčenstva. To jest mnohem větší a vznešenější cíl, než cíl pangermánský.