Automobilem napříč Saharou
Setkání pouštního pásového automobilu se členy karavany na pískových dynách »Grand Erg«.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.
Výprava automobilem napříč Saharou
rubrika: historické články / automobily a motocykly, původně vyšlo: Vynálezy a pokroky 1923, autor Inž. Č—k.
Představte si expedici napříč pouští s vozy z roku 1922. Bez GPS navigace, bez přesných map, bez telefonu, s nespolehlivými auty a minimálním výkonem motoru. Úkol hodný dobrodruha! Přečtěte si o odvážné výpravě vybavené vozy Citroën, která to dokázala.
Automobilem napříč Saharou
Setkání pouštního pásového automobilu se členy karavany na pískových dynách »Grand Erg«.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.
Automobilem napříč Saharou
Jeden z největších projektů jest uskutečněn. Strašlivá písečná poušť, skutečné moře písku, vyhřátého sluncem do příšerného žáru, a kol dokola nesmírné horizonty hrozné jednotvárnosti, toť Sahara, ohromné pole Smrti. Nepochopíme dobře význam těchto slov, která se zdají obvyklými epithety; jen jeden dojem může vnésti patřičný názor na tuto krajinu. Představme si vzdálenost přes 3000 km, a stále týž terén, ohromná vedra, ni stopy po vodě — cesta natahuje se na týdny. Nekonečná pustina působí dojmem skličujícím ducha, takže tělo se stává málo vzdorným při přemáhání takové překážky. Kůň se nemůže do těchto pustin odvážiti, a jen velbloudy a sdruženými karavanami bylo možno dosáhnouti periodického, řídkého spojení. Není tedy divu, bylo-li ode dávna touhou křižovati nekonečné pouště strojem, zvláště když tyto cesty měly míti i obchodní význam. Vždyť si lidstvo slibuje i od Sahary mnoho nerostného bohatství. A tento první pokus motorového spojení jest uskutečněn, a to se zdarem rozhodným.
Dosud nebylo možno žádným způsobem zříditi ani udržeti nějakou cestu nebo silnici těmito krajinami, poněvadž písek tvoří často vrstvy mnoho desítek metrů mocné. Povaha písku je taková, že nepřipouští stabilního navrstvení, a poněvadž písek obsahuje velké procento zrnek velmi malých, stačí i lehké závany větru, aby celé záclony pískové daly se v pohyb a navály v krátkosti veliké dyny pískové na místa, kde byla dříve rovina. A tak po vyčerpání všech prostředků sáhlo se k automobilu jako k jedné možnosti dopravní; při tom se vědělo, že se jedná o projekt, který byl mnohými posuzován jako nemožný.
Bylo zřejmé, že se nemůže použiti k tomu obyčejného osobního nebo rychlého nákladního vozu, vždyť víme, že stačí i u nás někdy trochu bláta, aby se vůz stal neschopným pro dopravu. A pak zásobování benzinem, reservními díly a proviantem! Ke všemu si představme, že jemný písek může vnikati do ústrojí automobilu a zničiti choulostivé součásti v krátké době. Jaké nároky jsou kladeny na chlazení motoru, když teplota vzduchu ve dne obnáší i přes 40° C! Ve školách nám vyprávěli, že právě nedostatek vody je nejhorším utrpením, a že se v nouzi sahá i k nejhorším prostředkům.
Výpravu saharskou provedla známá francouzská automobilní továrna »Citroën«, jejíž specialitou byla a je pouze stavba malých osobních automobilů ve velkých seriích za účelem dosažení menší prodejní ceny . Dříve, než k úmyslu této výpravy došlo, učiněna byla řada zkoušek, a to pro účely původně zcela jiné. Roku 1922 pořádal »Automobilní Club de France« za účasti jiných korporací soutěž t. zv. »voitures à neige«, která měla nejlépe kvalifikovati automobil, jehož ovládání na sněhu i v kopcích bude spolehlivé; podmínky soutěže byly těžké, neboť závodní trať obsahovala vše, co může automobil očekávat. První díl soutěže položen byl do Alp , a to na místa, kde bylo při značném stoupání přes půldruhého metru sypkého sněhu. Druhý díl zkoušek dán byl do Pyrenejí do míst značné nadmořské výšky (až 2400 m), takže vozidla musila stoupati as o 2000 m z původního stanoviska. Při tom se vozy »Citroën« plně osvědčily, a to zásluhou svého zařízení zadní nápravy; bylo při nich poprvé použito pásového systému , zvaného »propulsér soustavy Kegresse-Hinstin«, nebo také »chenille Kegresse«, což je v překladu »housenka Kegresse« a vyjadřuje plazivý pohyb vozidla. Vozy tyto měly saňové podvozky na přední nápravě a řízení dělo se volantem, tak jako u obyčejného automobilu.Pásový pohon na zadní nápravě není nic nového. Anglické a americké traktory byly tímto pásem vyzbrojeny již drahnou dobu před válkou a konstrukce ta známa byla pod jménem »caterpillar«, což značí totéž jako francouzský výraz chenille. U nás jsme to po prvé viděli na traktorech »Holt«, které rakouská vláda za války sebrala, neznámo jak, a z koncentračního místa Vídně posílala do Polska na tehdejší nemožné silnice. Všechny pásové konstrukce vznikly z myšlenky použiti kovových článků v pásu a tím byly odsouzeny k poměrně malé rychlosti pohybu. U traktorů, tanků, nákladních vozů atd. to konečně nevadilo, neboť se naproti tomu jistota pohybu na terénu málo únosném nepoměrně zvětšila. Princip těchto pásů je: na každé straně zadní nápravy jsou za sebou dva bubny, které mají tvar řetězových bubnů na ploché široké články. Přes tyto bubny se vede nekonečný (uzavřený) pás, sestávající z článků do sebe vkloubených. Každý článek má tvar široké desky. Točením bubnů posouvá se pás po zemi a vyvozuje tím hnací sílu. Poněvadž dosedací plocha na zemi je velmi veliká při srovnání s obyčejným kolem, zadní náprava (obyčejně mnohem více zatížená proti přední) se nezaboří tak snadno a dostane se hravě přes překážky různého druhu. Poněvadž se u těchto vozidel jednalo o snadné manévrování (obrat o malém poloměru atd.), bylo možno hnáti každý díl zadní nápravy zvlášť a zrychlením jedné nebo druhé strany bylo možno vůz i na místě otočit.
U systému Kegresse je použito rovněž pásu, ale na rozdíl od dřívějších soustav je materiálem guma s vložkami. Volbou tohoto materiálu dosáhlo se téhož jako u obyčejných kol: možnosti zvýšení rychlosti. Kovové pásy jsou těžkopádné a nesnesou větší rychlosti, kdežto gumový pás připouští hodinovou rychlost až 40 km. Při tom neničí silnice takovou měrou a má mnoho jiných výhod. Abychom dostali poněkud názor na konstrukci, sledujme pohledy v obrázcích které představují vozy »Citroën« při přejezdu Saharou.
Bylo použito normálního strojového spodku vozového (chassis) Citroen 10 HP, pouze zadní náprava byla jiná. Motor jest opět vpředu, chladiče byly poněkud jinak uspořádány, jejich vodní obsah byl zvětšen a ventilace byla silná. Přední kola mají plné desky. Na diferenciálním hřídeli zadní nápravy je naklínován hlavní hnací buben, od něhož jde kupředu gumový pás na podobný buben hnaný, který jest od prvého vzdálen asi 2 metry. Tyto bubny mají 8 ramen a jejich plášť je v prostředku přerušen, takže se vytvoří vlastně na každém bubnu dva pláště válcové s mezerou uprostřed. Této mezery je použito pro ozubené kolo, vsazené do bubnu; pás má na své vnitřní části ve středu šířky ozubení, které zasahuje do ozubení hnacího bubnu a zaručí tím unášení pásu. Důležité však je, že žádný z bubnů nespočívá přímo na zemi, nýbrž jest umístěn v určité výši nad ní. Váha zadní části vozu přenáší se na čtyři dvojité kladky přitlačovací (na každé straně 4), takže bubny hnací a vodicí jsou ve vzduchu a vůz leží pásem na zemi. Tření vyvozuje se tedy jen v rovné části pásu pod přitlačovacími kladkami. Aby bylo rozdělení tlaku rovnoměrné, bylo použito vyrovnávacích vahadel, podobně jako se rozdělují tlaky na zpružiny kol lokomotivy. Kladky 1 a 2 zachyceny jsou na jeden, kladky 3 a 4 na druhý vozík; středy těchto vozíků chyceny jsou zpružinami válcovými na vyrovnávací vahadlo, které je v obrázcích poněkud viditelno. Tím je zajištěno vždy rovnoměrné přitlačení pásu i na nerovný terén. Aby se celý podvozek mohl nepravidelnému povrchu lépe přizpůsobiti, je zachycen přední (hnaný) buben na rameno, které má možnost nahoru se odklopiti, dolů však spadnouti nemůže, poněvadž je pohyb ramena omezen narážkou. Podobně se dosahuje závěsem zadního hnacího bubnu volnosti jeho pohybu (výkyvu) směrem nahoru, kdežto dolů tento buben nemůže, poněvadž mu brání zmíněný závěs. Na rovné půdě jsou tedy, jak bylo již uvedeno, oba bubny nad zemí, a jen kladky vodicí pás přitlačují. Tím dosáhneme poddajnosti pro nepravidelný terén, malého specifického tlaku na půdu, v důsledku toho pak je nemožn
Původní zdroj historického článku:
Vynálezy a pokroky 1923, autor Inž. Č—k.
témata článku:
20. července 2017
Diskuze k článku „Výprava automobilem napříč Saharou“
Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nejčtenější články
za posledních 120 dní
1) Jak zachránit staré maso, které už začalo smrdět? Takhle to dělaly naše… (232 252 přečtení)
2) Nevěřili lékařům a tak šli k léčiteli. Jak fungovala alternativní…
3) Speciální cyklovlaky, které převážely cyklisty a jejich kola už v roce…
4) Rok 1906: Odvážná cestovatelka, která se sama vypravila na výpravu do…
5) Rok 1910: Hrozí nám epidemie cholery? Lékaři u nás objevili první nakažené…