71" inkscape:window-x="0" inkscape:window-y="0" inkscape:window-maximized="0" inkscape:current-layer="Layer_1">
Náš obyčejný papírový drak není však původu evropského; Je to vynález Malajů, a zvláště v Číně a Žapanu je velice rozšířen. Do Evropy přivezli draka v dávnověkosti kupci, kteří dojížděli do Číny a Indie pro koření, hedvábí, koberce a podobné zboží. Dokud se drak neužíval pro účely vědecké, neměl u nás valný význam; byl pouhou dětskou hrou, a proto se také nevyskytly žádné nové tvary draků lišící se ode známých tvarů obvyklých, z nichž jsou nejužívanější obdélníkový, čtvercový a hruškovitý.
Aby se drak mohl klidně a nehybně vznášet ve vzduchu, je třeba, aby měl přítěž čili »ocas«, jenž musí být as šestkrát tak dlouhý jako je délka celého draku. Je-li ohon ten delší, pak drak nevzlétne; je-li kratší dělá pak drak ve vzduchu »kotrmelce« a tluče »čelem« do země — abychom zde hned vyčerpali celou lidovou terminologii tohoto oboru.
Jak vidět, má náš evropský drak mnohé vady; proto se nyní užívá pro účely vědecké skoro výhradně draků t. zv. čínských, kteří jsou konstruováni tak, že plocha, do níž se vítr opírá, je využitkována až do krajnosti. Malajští draci jsou tedy mnohem stabilnější a mají mnohem větší stoupavost, pročež nepotřebují, žádnou přítěž; jsou to vesměs draci bezocasí.
Prvý kdo užil draka pro účely vědecké byl Franklin (1752), jenž, jak známo, dokazoval, že elektrická jiskra vyvozená uměle a blesk jest jedno a totéž. Franklin pustil k oblakům draka opatřeného železným hrotem, ke kterému byl připevněn tenký měděný drát vpletený do provázku, na němž byl drak přivázán. Provaz byl připevněn ke měděné kouli nasazené na isolované tyči. Když se nyní Franklin dotýkal koule té opět druhou koulí vodivě spojenou se zemským povrchem, přeskakovaly mezi oběma koulemi jiskry. Pokusem tím dokázal Franklin skvěle svoji theorii o atmosférické elektřině.
Na pokusy Franklinovy se však zazapomnělo, a žádný se jimi nezabýval; když pak sestrojeny ballony, obrátily se zraky všech přirozeně k této novince. Horní vrstvy ovzduší byly pak zkoumány tím způsobem, že pouštěny ballony se samočinně zapisujícími přístroji, a dosaženy tak pěkné výsledky. Leč způsob tento je velice drahý, neboť se třetina ballonů vůbec ztrácí, a mnoho přístrojů bývá pádem ballonu na zem poškozeno. Proto není divu, že se v poslední době hleděl tento způsob výzkumů vyšších vrstev vzduchových nahradit něčím jiným, levnějším. A na to se právě nejlépe hodí náš drak.
Pokusy s draky se nyní zabývá celá řada jednotlivců a korporací; jsou to zejmena Teisserenc de Bort v Paříži, Assmann v Berlíně, Hargrave v Austrálii a mnozí jiní. Takoví draci opatření meteorologickými přístroji, kteří se mohou zvedat do výše 3000 m i více, skýtají oproti ballonům mnohé výhody. Jsou předně mnohem lacinější než ballony, a netřeba je plniti drahým plynem, který uniká; mimo to se dá výška vznosu draku vždy přibližně vypočítat, což je při volných ballonech absolutně nemožné. Zapisující přístroje se pak dají na draku mnohem lépe umístit nežli v balloně, poněvač zde k nim má vzduch mnohem lepší přístup než v balloně; jelikož se drak tak nekymácí jako ballon, trpí přístroje méně otřesy. Záznamy možno pak konat pomocí draků najednou v různých výškách; možno totiž pustit najednou několik draků tímže směrem jako draka prvního, což nelze dosíci ballonem volným ani ballonem upoutaným, kterýž poslední se příliš kymácí.
Tyto výhody hlavně přispěly k tomu, že se nyní draci užívají všude a skoro výhradně. Trvalo to však delší dobu, než byly vynalezeny nynější typy draků sestrojených na základě vzorů malajských.
Velkou činnost v tomto oboru vyvinul zvláště Archibald Douglas, který sestrojil mnohé druhy draků; roku 1884 se mu podařilo sestrojiti draka, který se mohl vznésti do výše až 670 m. Po něm 1890 dosáhl Eddy pomocí svých malajských draků výše asi 1200 m.
Jiný vynálezce, Hargrave, začal konstruovati draky tvaru zcela neobvyklého. Jeho draci mají tvary skříňovité, jak vidno z našich obrázků. Dva takové tvary spojené tyčkou mají každý několik menších odělení, jimiž může proudit vítr. Proudí-li vítr nějakým směrem, snaží se odstranit každou překážku, kterou mu klademe v cestu.
V našem případě je překážkou plocha draku, a síla budící odpor je provázek, na kterém je drak přivázán, a který ovšem musí být tím silnější, čím větší je plocha, do které se vítr opírá, a čím mocnější je vítr. Proud vzduchu, který naráží na plochu draka, musí se od ní zas odrazit; proudí pak všemi směry a klade tak odpor vzduchu vanoucímu kolmo na plochu draka a částečně jej seslabuje. To vzal Hargrave v úvahu, když sestrojil své skříňovité či kassettové draky.
Podobně Clayton, Lecornu, prof. Dr. Köppen a jiní sestrojili draky podle vzoru Hargrave-ova a dosáhli krásných výsledků; tak 15. října 1897 dosažena pomocí Hargrave-ova draka výška 3370 m, v srpnu 1898 dosáhl Lamson pomocí svého draka výšky 3680 m, a r. 1900 vypustili v Americe na observatoři Blue Hill u Boston-u draka do výše dokonce 4876 m, při čemž byl drak tento přivázán na ocelovém drátě dlouhém 7600 m.
Po těchto výsledcích přistoupili brzy k zařizování zvláštních stanic pro pozorování vyšších vrstev ovzduší pomocí draků. L. Rotch v Sev. Americe byl prvn
1) Jak zachránit staré maso, které už začalo smrdět? Takhle to dělaly naše…
2) Zapomenutá historie elektromobilů 
3) Bude na Vánoce sníh? Tohle o počasí na Vánoce říkají staré pranostiky
4) Nevěřili lékařům a tak šli k léčiteli. Jak fungovala alternativní…
5) Speciální cyklovlaky, které převážely cyklisty a jejich kola už v roce…