Předchůdci meteorologických satelitů - draci

i 60 m. Po odvinutí nových 2000 m drátu se přivěsí na hlavní drát zas nový pomocný drak, a tak se pokračuje dále. Obyčejně se vypouští 4—5 pomocných draků, kteří, jak uvedeno, mají za úkol odlehčiti draka hlavního. Kdyby tohoto zařízení nebylo, nemohl by se hlavní drak dostat do tak značné výšky, poněvač by jej váha drátu, na němž je přivázán, táhla silně dolů.

Podle záznamů Marvinových přístrojů zapisujících teplotu, výšku, rychlost větru poměrnou vlhkost vzduchu a ve srovnání jich s údaji přístrojů umístěných na zemi předpovídá se pak budoucí počasí. Ovšem že všechny tyto předpovědi nelze brát za bernou minci. Věda meteorologická je posud v plenkách, a proto nelze s určitostí tvrdit, že počasí bude přesně takové jaké je předpověděno; přece však nutno se pozastavit nad pokroky, které meteorologie vykonala za dobu posledních několika let.

Dokud se užívalo na zkoumání vyšších vrstev vzduchových pouze ballonů, byly záznamy pro nákladnost tohoto způsobu velice kusé a neurčité; nyní však má meteorologie ve dracích pomůcku poměrně lacinou, která jí zajisté prokáže mnohé důležité a platné služby. Když bylo dokázáno, že prostý ballon naprosto není schopen života, a že pomocí ballonů nebude možno létat, vyskytly se nové stroje létací, aeroplany, založené na myšlence draka. Jsou to plochy velkého rozsahu, které svírají s rovinou vodorovnou malý úhel. Stoupavost aeroplanů je pak přirozeně podmíněna silou hnací, velikostí úhlu odklonu a odporem vzduchu.

Již roku 1848 se vyskytl takový aeroplan pod názvem »Aärial steam carriage« (Vzdušní paroloď); tvůrce jeho, anglický inženýr Henson, skládal do vynálezu svého velkou naději, leč marně. Paroloď sestávala ze dvou pohyblivých křídel a ocasu. Křídla se dala pohybovati všemi směry as tak, jak to činí ptáci. Za křídly byly umístěny dva šrouby o 6 m průměru, jež měly pudit l